Vendulka Burger Budilová
ředitelka Spolku Budil a CEO Produkce Budil s.r.o.
Vendula Burger – Žákyně Jacquese Lecoqa 1993–1995
Vendula opustila Československo a v roce 1989 odjela do Paříže, aby vstoupila na Mezinárodní dramatickou školu Jacquese Lecoqa. Tam se setkala s jinými kulturami a zeměmi. „Nejprve se vyjádřit tělem, než použít slova.“ – Jacques Lecoq. Vendula chtěla pokračovat v tomto směru. Připojila se k souboru Philippe Gentyho pro tvorbu „Dédale“. V tomto představení jako herečka i tanečnice objevila nový svět: loutky, materiály a organický výzkum postavy. Tato tvorba trvala tři roky a jezdila po celém světě. Během turné vedla workshopy pohybu v Chile, Kambodži, Koreji a zejména na Novém Zélandu, kde pokračovala v workshopech divadla gesta, textu a začala i režírovat – své první představení „Le Bouffon Mystère“ od Daria Fa podle spolupráce s režisérkou z Divadla Globe (Stratford-on-Avon). Představení se čtyřiceti herci. Po této dobrodružné cestě se Vendula rozhodla vrátit do své vlasti.
Laboratoř v Brně a další projekty
Tam potkala Kamilu Polivkovou a společně uspořádaly v srpnu 1999 divadelní laboratoř v Brně. Pozvaly mladé umělce (herečky, tanečníky, hudebníky, zpěváky, scénografy) české i zahraniční kolem tématu Barvy. Tento pozitivní výměna je přesvědčila, že lze kombinovat různé formy divadla a překonat jazykové bariéry. V září 2000 napsala a zrežírovala představení „Prometheus“ inspirované řeckou mytologií, přizpůsobené současnosti. Poté se vrátila na Nový Zéland pro další tvorbu inspirovanou mýtem o Narcissovi – „I AM ME“. Představení mělo nečekaný úspěch u publika. Zpátky v Praze potkala Williama Docolomanskeho a vydali se na výzkum (tvorba o životě Federica Garcií Lorcu) se souborem Farma v jeskyni. Nejprve do Andalusie pro inspiraci, pak šest měsíců pracovali na flamenku, zpěvu cante jondo, básních Lorcu, jeho biografii a umění koridy – vše převedené do divadla gesta, které zvuky, gesty, zpěv a tanec převádějí vnitřní život tohoto velkého muže zabitého občanskou válkou. Představení „Sonety temné lásky“ (Sonety temné lásky) jezdí od roku 2002 s úspěchem.
Experimenty a výuka
V roce 2003 udělala experiment se dvěma interprety na obtížné téma z Mozartova Requiemu. Na hudebním tématu hledala vnitřní boj autora mezi tvůrcím (ženským) a destruktivním (mužským) polem, prezentovaném estetickým tanem blízkým stylu Mozartovy hudby. Toto představení mělo fázi a bylo prezentováno publiku s velmi zajímavou reakcí. Projekt bohužel nemohl pokračovat kvůli nedostatku prostředků. V roce 2004 potkala jiného režiséra, který chtěl studovat gesto a převádět realistické emoce jinak. Pozval ji do divadla Minor na představení inspirované biblickou básní Píseň písní „La chanson des chansons“ – odtud vzniklo poetické muzikál s příběhy párů a jejich láskou. Mezi lety 2003 a 2004 zároveň učila metodu Jacquese Lecoqa v Praze na HAMU – „nonverbální katedra“ založená Ctiborem Turbou.
Festival Letní Letná a další aktivity
V roce 2004 uskutečnila svůj nápad festivalu „Letní Letná“ – mezinárodní setkání nového cirkusu, divadla, hudby a vizuálního umění – a pro festival vytvořila projekt kabaret-cirkus spojující kultury Česka a Francie přes slavného mima Jeana-Gasparda Deburaua (narozeného z české matky a francouzského otce). V CabaretCirkus se snažila spojit všechny divadelní formy, které zažila: hudbu, zpěv, tanec, cirkus, loutky. Po festivalu pokračovala v podpoře českých divadelních projektů a pomáhala současnému českému umění. Pomohla obnovit malé divadlo Studio Rubín v centru Prahy, které bylo na pokraji krachu a ztratilo publikum. Dnes je to malá platforma spojující klasické divadlo s experimentálním a otevřená i hudebním talentům. V roce 2005 pracovala s primátorkou Prahy 7, která ji pozvala pomoci rozšířit současné umění v městské části. Pokračovala v rozvoji nového cirkusu, přemýšlela, jak proměnit průmyslové prostory v tvůrčí místa, vytvářet rezidenční prostory, začleňovat živé umění do městského života, sociálního života a vzdělávání – aby se stalo součástí každodenního života občanů. Vždy měla na mysli Francie a chtěla čerpat z této zkušenosti pro kulturní výměnu mezi těmito zeměmi, což je zajímavé i pro francouzské profesionály. Od roku 2007 otevřela soukromé kurzy divadla a vybudovala projekt Školy divadla Budil, viz www.budil.cz. Mnoho jejích studentů doporučila na studia dramatického umění i v zahraničí. Jedna studentka dokončila dvouleté studium v Chile ve škole La Mancha a jedna její pedagožka vede první ročník v Paříži (Hana Strejčková).